Vzdělávání je proces celoživotní, netýká se jen dětí a dospívajících. Velké části dospělých, kteří již vykonávají nějakou profesi, se dotýká také. Aby udrželi tempo s okolním rychle se rozvíjejícím světem, se dobrovolně vzdělávají v oblasti zájmové, občanské nebo dalšího profesního vzdělávání, kdy si zvyšují svou kvalifikaci, ať už dalším studiem, rekvalifikačními kurzy nebo školeními na pracovišti nebo i mimo něj. Stále větší oblibě se také těší Univerzity třetího věku, které dávají možnost vzdělávat se seniorům. Jejich schopnost se vzdělávat se věkem neztrácí, pouze se mění v závislosti na schopnosti si pamatovat a zpracovávat naučené.
Specifika učení dospělých
Existují zvláštnosti, kdy se učení v dospělosti liší od učení dětí a mladistvých:
– dospělí mají méně času a více povinností,
– jejich myšlení je ovlivněno jejich zkušenostmi,
– lépe chápou učivo propojené s praktickou výukou,
– mají jinou motivaci k učení – učí se kvůli sobě, ne z povinnosti,
– mají lepší logickou paměť (děti spíše mechanickou),
– mají lepší dlouhodobou paměť (děti spíše krátkodobou),
– mají horší zdravotní stav.
Lektoři dospělých musí především dbát na zdravotní stav učícího se dospělého a podle něj upravovat podmínky výuky. Stárnutí je přirozený proces, který vede k mnoha fyziologickým změnám ovlivňujících schopnost učit se a soustředit se.
S narůstajícím věkem je třeba počítat s pomalejším tempem a menší pružností myšlení, zhoršeným zrakem i sluchem. Je tedy třeba:
– vhodně volit délku přestávky mezi učeními,
– vhodně upravovat materiály, s ohledem na zrakové schopnosti učícího se,
– zajistit dobré osvětlení v místnosti,
– zamezit rušivému hluku,
– správně artikulovat a mluvit hlasitě a srozumitelně,
– brát ohledy na handicapy učícího se.
V současné době si zájemci o tento druh vzdělávání mají možnost vybírat z velmi široké nabídky vzdělávacích akcí.