Když pomineme lidi cizí národnosti, kteří sem přijeli za prací, a většinou pracují pod agenturou, která je ale může kdykoliv poslat pracovat do jiného města, pro ty jsou ubytovny řešením, a pracovní agentura jim takové bydlení i zajišťuje, některé agentury si pronajímají rovnou celé ubytovny pro své zaměstnance a buď jim ubytování i hradí, nebo jim na něj určitou částkou přispívají.
Na ubytovnách však nebydlí pouze zaměstnaní lidé, ve většině případů na ubytovnách potkáte tzv. sociálně slabší lidi, lidi, kteří pobírají dávky od Správy sociálního zabezpečení, a tím pádem mají i nárok na doplatek na bydlení, a právě ten se dá nejvíc uplatnit na ubytovnách. Většinou bývá určován podle velikosti města nebo obce (podle počtu obyvatel), takže částka, na kterou má člověk nárok, se liší v Praze, např. od menších obcí i o tisíce korun.
Pokud se zeptáte těchto lidí, zda jim takové ubytování vyhovuje, většina Vám odpoví, že ne, a ono se celkem není čemu divit, jedna místnost, kterou mnohdy obývá větší počet navzájem cizích lidí, ale na ubytovnách najdete i celé rodiny s dětmi, společné sociální zařízení, společná kuchyně, kdy musíte čekat, až se ať už v koupelně nebo v kuchyni uvolní místo, takové bydlení by lákalo málokoho.
Proč si ale nenajdou byt? Kdyby se tito lidé nastěhovali do bytu, příspěvek na bydlení jim zpravidla nájem nepokryje, a na druhou stranu na ubytovnách bydlí většinou lidé, kteří mají nějaké dluhy, ať už na finančním úřadě, na pojištění apod., z hmotné nouze jim nic strhávat nemohou, protože je to životní minimum, na které má nárok každý občan, kdyby se však nastěhovali do bytu a pořídili si nějaký nábytek nebo elektroniku, vystavují se tak riziku exekucí, které tímto bydlením na ubytovnách předcházejí, vlastně se placení svých dluhů prostě vyhýbají.
Pokud jde o dospělého člověka, řeknete si, ať si tak žije, když mu to nevadí, problém však může nastat, pokud v takovém prostředí vyrůstají děti. Nemají vlastní pokoj ani hřiště. Dny tráví stále stejně, jen s rodiči a dětmi svých sousedů. Psychiatři varují, že i když krátkodobá sociální nouze nemusí dítě poznamenat, dlouhodobý pobyt ve vyloučené lokalitě na dítěti zanechá následky.