Internet je mocnou zbraní, zvláště dnes a bude i v budoucnu, kdy je na internetovou síť napojena každá složka našeho života a každá instituce (i státní), se kterou se můžeme setkat. Ať už to jsou stránky vlády nebo parlamentu, strany nebo hnutí nebo i například vnitřní infrastruktura státní na internetu, nic není kryto před pořádným útokem zvenčí. Je sice pravda, že Česká republika skóruje krásně na hned několika místech, stále máme ve všech oblastech bezpečnosti co dělat – hlavně, pokud na hradě jsou takoví lidé, kteří bezpečnosti na internetu nepřikládají zrovna velkou váhu.
Největší úder v historii
Před rokem se útoky DDoS, které se zaměřovaly hlavně na vládní a korporátní weby a servery, pohybovaly v rozmezí několika set gigabajtů za sekundu. Samozřejmě, pro běžného uživatele neskutečný objem, ale ve světě těchto kyberútoků je to tak nějak základní a běžná praxe. Letos ale síla útoku značně všechny překvapila, když se na stránky americké společnosti začal valit tok dat o velikosti 1,7 terabajtů za sekundu, což je, jen tak pro obrázek, tisíc sedm set gigabajtů za sekundu. Neskutečný objem dat, který byl ještě k tomu všemu urychlen memcatched servery.
Větší než aktivita tuzemského internetu
Přes dva největší internetové uzly v Česku proteče denně během špičky zhruba 600 gigabajtů, a to je opravdu krizová zátěž. Když si tedy představíme, že útok měl objem dat skoro třikrát větší než tohle, můžeme si jednoduchou představou udělat obrázek, jak moc velký to musel být úder. Není to jenom větší objem dat českého internetu, ale také větší objem dat Československa.
Z toho všeho ovšem neplyne to, že bychom se teď měli chytat za hlavy a panikařit a vidět za tím Kalouska, Sorose nebo Rusy. Ony takové útoky lze docela dobře „odmítnout“ a nemusí se proto ani trávit hodiny u počítače, ale i tak takový objem dat určitě překvapí i zajeté mistry.